interiér bytu v obchodním domě Pyramida v Pardubicích
ARCHITEKTONICKÉ POJETÍ
První místností bytu je zádveří. Vůbec se nemusí jednat o deprimující stísněný prostor, kterým se člověk chce co nejrychleji mezi botami a kabáty prokličkovat někam jinam. Architektonicky velmi podceňovaný prostor je přitom zásadní, neboť vytváří první dojem, a také je tím posledním, co člověk při odchodu vidí, a tedy tím, co má tendenci si nejlépe pamatovat. Důraz na maximální jednoduchost resultoval v monochromní sytě červený objem, který je z jedné strany lemován šatními skříněmi identické barvy. Ty jsou vyrobeny z MDF desek a opatřeny polyuretanovým nástřikem. Dotykové otevírání skříní je vhodnější než tradiční použití úchytek, neboť ty by měly tendenci vytvářet zde rušivý rastr, a navíc každý dobře ví, jak je snadné o cokoliv vyčnívajícího při raním spěchu kapsou kabátu zachytnout. Vstupní prostor je zkrátka reklamou na to, co člověka čeká (když přichází) a místem, které se s ním při odchodu loučí.
S maximálním důrazem na jednoduchost a působení lapidárních tvarů, materiálů a solitérních barevných ploch byl ostatně zpracován celý interiér. Kombinace tradičních materiálů (dlažba, dřevo, papírové závěsy) s moderními povrchy (MDF desky, polyuretanový nástřik, linoleum) vytváří určitou polaritu mezi jakousi tradiční přirozeností na straně jedné a současným výrazem na straně druhé, přitom je však pamatováno na harmonii celku. Obdobně je nábytek navrhovaný na míru doplněn solitéry z průmyslové produkce (barové židle, křesla, židle kolem jídelního stolu, červený sedák v předsíni). Obojí má přitom šanci vyniknout na pozadí toho druhého, záleží, zda zaostříme na detail, nebo budeme spíše vnímat celek.
Jako pochozí povrch vstupního prostoru i celého hlavního obytného prostoru bylo zvoleno linoleum, k jehož přednostem patří snadná údržba i cena, hlavním důvodem však byla snaha o maximální kompaktnost interiéru.
Významným prvkem centrálního prostoru je šikmo vložený kvádr, který obaluje pohledově i akusticky vertikální rozvody sítí a má opticky-dělící význam, vedle toho však skrývá několik funkcí: v půdorysně kratší straně přivrácené ke kuchyňskému koutu je umístěna spíž, část delší -"obývákové"- stěny je výklopná a slouží jako příležitostné lůžko pro návštěvy nebo společensky unavené aktéry večírku. Kuchyně je stejně jako v případě předsíně navržena z MFD desek s polyuretanovým nástřikem, kuchyňská stěna je doplněna skleněným obkladem zdi. Pro středový box coby výrazný dominantní prvek byla zvolena exotická dýha. Světlá výška v celém centrálním prostoru a vstupu je 2500 mm.
Na denní zónu hlavního prostoru navazuje rozlehlá terasa, která je připravena na nápor většího počtu lidí (k optickému oddělení interiéru a exteriéru slouží látkové japonské stěny). Komornější noční zóna disponuje vlastní terasou výrazně intimnějšího charakteru.
Koupelna coby hygienické zázemí bytu je koncipována v odpovídajícím standardu (sprchový kout, vana, dvojumyvadlo, toaleta, bidet). Na ni pak navazuje prádelna.
Tradičně člověk používá koupelnu dvakrát denně - ráno po probuzení a večer před spánkem - večer by jej tedy neměla rozrušovat agresivní barevností, ale spíše zklidnit, utlumit, ráno by naopak neměla působit jako uspávač hadů, ale svěže. To je fakt. Vypořádat se s ním jde jistě mnoha způsoby, v tomto případě byla použita kombinace velkoformátové dlažby, kultivovaných a vysoce estetických zařizovacích předmětů sanity a stěrky Pandomo, která kompaktně sjednocuje stěny a strop. Ten byl v koupelně a na toaletě snížen na světlou výšku 2300 mm.
Stěrka Pandomo je luxusní povrchovou úpravou specifických estetických kvalit. Při vhodném nasvícení působí zároveň kompaktně i strukturovaně, tmavě i zářivě. Na podvědomí působí podobně jako Neckerova krychle - mezi oběma možnostmi jde přepínat a mozek si nejspíš ráno i večer sám vybere tu, která je jeho naladění bližší.
Byt by měl člověku poskytnout povznášející estetický zážitek při všech činnostech, ke kterým slouží
ARCHITEKTONICKÉ POJETÍ
První místností bytu je zádveří. Vůbec se nemusí jednat o deprimující stísněný prostor, kterým se člověk chce co nejrychleji mezi botami a kabáty prokličkovat někam jinam. Architektonicky velmi podceňovaný prostor je přitom zásadní, neboť vytváří první dojem, a také je tím posledním, co člověk při odchodu vidí, a tedy tím, co má tendenci si nejlépe pamatovat. Důraz na maximální jednoduchost resultoval v monochromní sytě červený objem, který je z jedné strany lemován šatními skříněmi identické barvy. Ty jsou vyrobeny z MDF desek a opatřeny polyuretanovým nástřikem. Dotykové otevírání skříní je vhodnější než tradiční použití úchytek, neboť ty by měly tendenci vytvářet zde rušivý rastr, a navíc každý dobře ví, jak je snadné o cokoliv vyčnívajícího při raním spěchu kapsou kabátu zachytnout. Vstupní prostor je zkrátka reklamou na to, co člověka čeká (když přichází) a místem, které se s ním při odchodu loučí.
S maximálním důrazem na jednoduchost a působení lapidárních tvarů, materiálů a solitérních barevných ploch byl ostatně zpracován celý interiér. Kombinace tradičních materiálů (dlažba, dřevo, papírové závěsy) s moderními povrchy (MDF desky, polyuretanový nástřik, linoleum) vytváří určitou polaritu mezi jakousi tradiční přirozeností na straně jedné a současným výrazem na straně druhé, přitom je však pamatováno na harmonii celku. Obdobně je nábytek navrhovaný na míru doplněn solitéry z průmyslové produkce (barové židle, křesla, židle kolem jídelního stolu, červený sedák v předsíni). Obojí má přitom šanci vyniknout na pozadí toho druhého, záleží, zda zaostříme na detail, nebo budeme spíše vnímat celek.
Jako pochozí povrch vstupního prostoru i celého hlavního obytného prostoru bylo zvoleno linoleum, k jehož přednostem patří snadná údržba i cena, hlavním důvodem však byla snaha o maximální kompaktnost interiéru.
Významným prvkem centrálního prostoru je šikmo vložený kvádr, který obaluje pohledově i akusticky vertikální rozvody sítí a má opticky-dělící význam, vedle toho však skrývá několik funkcí: v půdorysně kratší straně přivrácené ke kuchyňskému koutu je umístěna spíž, část delší -"obývákové"- stěny je výklopná a slouží jako příležitostné lůžko pro návštěvy nebo společensky unavené aktéry večírku. Kuchyně je stejně jako v případě předsíně navržena z MFD desek s polyuretanovým nástřikem, kuchyňská stěna je doplněna skleněným obkladem zdi. Pro středový box coby výrazný dominantní prvek byla zvolena exotická dýha. Světlá výška v celém centrálním prostoru a vstupu je 2500 mm.
Na denní zónu hlavního prostoru navazuje rozlehlá terasa, která je připravena na nápor většího počtu lidí (k optickému oddělení interiéru a exteriéru slouží látkové japonské stěny). Komornější noční zóna disponuje vlastní terasou výrazně intimnějšího charakteru.
Koupelna coby hygienické zázemí bytu je koncipována v odpovídajícím standardu (sprchový kout, vana, dvojumyvadlo, toaleta, bidet). Na ni pak navazuje prádelna.
Tradičně člověk používá koupelnu dvakrát denně - ráno po probuzení a večer před spánkem - večer by jej tedy neměla rozrušovat agresivní barevností, ale spíše zklidnit, utlumit, ráno by naopak neměla působit jako uspávač hadů, ale svěže. To je fakt. Vypořádat se s ním jde jistě mnoha způsoby, v tomto případě byla použita kombinace velkoformátové dlažby, kultivovaných a vysoce estetických zařizovacích předmětů sanity a stěrky Pandomo, která kompaktně sjednocuje stěny a strop. Ten byl v koupelně a na toaletě snížen na světlou výšku 2300 mm.
Stěrka Pandomo je luxusní povrchovou úpravou specifických estetických kvalit. Při vhodném nasvícení působí zároveň kompaktně i strukturovaně, tmavě i zářivě. Na podvědomí působí podobně jako Neckerova krychle - mezi oběma možnostmi jde přepínat a mozek si nejspíš ráno i večer sám vybere tu, která je jeho naladění bližší.
Byt by měl člověku poskytnout povznášející estetický zážitek při všech činnostech, ke kterým slouží
investor: soukromá osoba
plocha: celkem 115 m2
realizace: 2007-2011
lokace: pardubice
autor: zdenek balík