RD Mikulovice I

ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ
Historii nemá smysl kopírovat, ale ani popírat. Lze v ní čerpat inspiraci, reinterpretovat současnými výrazovými prostředky ověřené kvality a funkce. V tomto ohledu je stavba koncipována jako současné vyjádření klasického vesnického domu. Ctí tradici lapidární hmoty se sedlovou střechou a její výsledný tvar reaguje na princip organického růstu aditivním přidáváním dalších hmot, který je zejména pro venkovská sídla charakteristický. Rozměrné okenní otvory posunuté do líce stěn zajišťují dostatečné proslunění a "opticky vtahují" exteriér dovnitř. Titanzinková střešní krytina a provedení zaatikových žlabů patří k současnému architektonickému repertoáru.
Kosmetický odklon od důsledně pravoúhlého schématu zjemňuje poměrně značný objem domu, má význam z hlediska proslunění a v neposlední řadě působí v kontextu gotické parcelace jádra obce přirozeně. Má své opodstatnění i v interiérech - zužováním či rozšiřováním prostoru lze například naznačit hostům, které části domu jsou již soukromé, aniž by bylo třeba je pohledově oddělovat - vazba soukromých částí na velkoryse modelovaný hlavní obytný prostor je nenucená, přitom však snadno rozpoznatelná.
Zúžená škála použitých materiálů (dlažba z polské žuly, terasa z prken dřeva bangkirai, stěrková probarvená omítka, titanzinkový předzvětralý plech střechy) odpovídá určitému archetypu venkovské prostoty, přitom podtrhuje samotnou architekturu.
Do plotu z lámaných kamenných kvádrů, který ohraničuje pozemek ze tří stran, je z uliční části vsazeno otevřené stání pro dva automobily, uvnitř pozemku se k němu přimykají dvě hmoty: v zadní části je to sklepní zahradní domek, podél kterého vede schodiště k tenisovému kurtu, v předu pak v rámci jednoho objemu sklad, dvě garážová stání a dílna.